Najděte si svůj časoprostor a věnujte se sami sobě. Žijte láskou k sobě a ke světu. Nejlepší věci jsou vždycky gratis. Lze si koupit muže či ženu, ale lásku si nekoupíte - dům a byt ano, ale domov ne – lidi ano, ale přátelství a kamarádství ne – kontakty ano, ale důvěru, spolehlivost, pochopení a vzájemnost ne – léčbu a léky ano, ale zdraví ne - práci ano, ale seberealizaci ne – školu ano, ale vědomosti a talent ne - šaty a kadeřníka ano, ale krásu ne - pojištění ano, ale jistotu ne - lístek do kina ano - ale prožitek ne, policejní šetření ano, ale ochranu a bezpečí ne - soud ano, ale spravedlnost ne - dovolenou ano, ale její prožití a počasí ne…. Lze si koupit cokoliv, ale štěstí ne. Život sám o sobě je v podstatě i nekonečné variabilitě organicky kreativní a inspirativní. Pokud jej budeme vtěsňovat do příliš striktních pravidel, neměnných dogmat, věčného srovnávání, soupeření, neoprávněného soudcovství a občanského válčení - připoutáme se k němu ze strachu z existenčních nejistot zažitými stereotypy myšlení, rigiditou postojů a totalitou materializovaných (ideologických) úsudků. Nikdy jej tak nejen nepoznáme, ale ani neprožijeme. Skrze taneční pohyb vcházíme současně do kontaktu s konkrétním prostředím i se sebou - komunikujeme svým tělem. Vytančit a scénicky ztvárnit lze vše. Pohybové aktivity je vhodné (v některých případech i nutné) doplnit indivuálním i skupinovým odborným sezením s psychoterapeutem a psychologem. Dát prostor a důvěryhodný respekt jeho náhledu nad tanečním zpracováním problémových témat. Prožitkové metody mohou ovlivnit psychiku mnohem účinněji, než tzv. racionálnější terapeutické postupy. Kreativním tancem / pohybem tvoříme prostřednictvím vlastního těla stopu autentičnosti v pudosebezáchovném smyslu v kontextu svého života. Zanecháváme po sobě dílo i ve funkci osobního artefaktu. Můžeme tak zažít i osobnostní vývoj od početí až po ukončení života. Pohyb nás otvírá pro archetypální prožitky objevování zázraku stvoření až po nevyhnutelnost smrti. Zážitek tohoto autorství přispívá k uvědomění si sebe sama jako jedinečné nenahraditelné bytosti a pochopení vnitřního potenciálu v prostoru osobní moci. To je nezbytný akt pro naši existenci vůbec. Individuální tanec je komunikací, která symbolicky odkrývá a transformuje vrstvu po vrstvě naše nitro na scénu života. Tanec v páru a ve skupině komunikuje prostřednictvím druhého i vztahy a vzájemnost lidí směrem k vytváření jejich pospolitostí. Jde o proces, který nás fylogeneticky propojí s vývojem lidstva, s kolektivním vědomím i nevědomím. Otázkou je, nakolik je podmínkou vystoupit ze své osobní komfortní zóny. Vystavit se "šoku". Něco nepropásnout. Mít odvahu a nepřemýšlet příliš - je to náš pohyb, který se soustředí na život. Primitivní exprese umožňují odhalit a obhájit naši pudovou složku psychiky, "pravdivou" podstatu toho, kým jsme, skryté jádro problému pod povrchem. Terapeutický mechanismus tzv. šamanských technik je psychoanalytickou sondou i terapií, v nichž zračíme svůj životní příběh v rámci (ne)uspokojování jeho potřeb a hodnot. V tomto smyslu se lze inspirovat imitativní magií, v níž má tanec i svůj původ. Díky fiktivní taneční pozici probíhá aktualizace témat do současného života ve funkci "být zpřítomněn/a". Motivy přežití probouzí v člověku akty plodnosti a tvoření (např. pohyby pánví a břicha), akty moci (maskulinně fyzický dialog pohybů "lovec - zvíře", "pán - otrok", "autorita - dav"), akty celoživotního cyklu (iniciační tance jednotlivých fází: zrození - dospělosti - namlouvání a lásky - pospolitního života a životního zrání - stáří a úmrtí), akty poznávání, práce a rozvoje (tance vyjadřující vztah člověk - aktivita - země), akty religiozity ve spojení s Bohem / bohy (taneční rituály a svátky ve vztahu člověk - víra – vesmír / počasí), akty oduševnění a transcendence psychiky (spirituální tance za účelem spojení se s "jiným světem"), akty léčení a prevence před újmou (tanec vyjadřující spojení se s duchem a nadpřirozenou silou, která člověka negativně nebo pozitivně ovládá). Tento proces sebe-odhalování v taneční dynamice působí bohatě léčivým účinkem. Procítění pohybu na mapě celé situace vytváří významovou strukturu nejen na celkové dějové ose, ale i v propojení vjemů: pohyb - kostým, pohyb - líčení, pohyb - rekvizity, které se v průběhu historického vývoje tance vyvíjely (od přírodních materiálů, květin, rostlin, kostí, krve, zubů a kůže zvířat, peří, kamenů, hlíny, zbraní, ohně, vody, světla, tmy, masek...). Tělesná dynamika dupání, šlapání, plazení, vlnění, točení, houpání, dramatizující mimika, posismus a gestikulace v různých posuncích priorizují ceremoniální strohost, akční bojovnost, nebo naopak odevzdanou volnost a rozevlátost plynule se vznášejích aktivit. Tělesné pachy se mísí s vnímáním dechu. Tanec lze doplnit křikem, různými zvuky, bubnováním, hudbou, zpěvem i vyprávěním či poezií. Atmosféra zahrnuje auditivní scénu ve třech samostatných i propojených rovinách: 1. její náslech a přetlumočení tancem 2. doprovázení tancem 3. stvoření tancem. Osobní choreografie v dualitě: zvuk-pohyb a tělo-duše v neustálé intra-informační výměně produkuje hlubokou vizuálně prožitkovou taneční zpověď a výpověď co by audiovizuální skladbu. Lze vytančit asambláž z chaosu života. Postupovat od vyjádření /zpodobnění nějakého tvaru, barvy, materiálu, objektu a jeho užitné hodnoty až po celé narativní děje a příběhy. Tanečním prostorem může být hypoteticky jakékoliv prostředí. Jeho náročnost výběru je však závislá primárně na výběru vhodné velikosti či rozlehlosti a odhlučněnosti. Nejvhodnější lokalitou jsou taneční sály /viz účast na kurzech, workshopech a jiné aktivity adresné k taneční produkci a terapii/, tělocvičny, různé volné plochy v interiéru i exteriéru, které poskytují jistou separovanost od veřejnosti. Lze využít i bytový prostorco by taneční soukromou "oázu" přizpůsobenou daným podmínkám. Co si z takové "tančírny" můžete odnést? Žádnou univerzální lidskou zkušenost. Prvotní pokusy jsou sporadické. Minimálně vlastní záběry na psychiku a tělo, nezvyklé tápání a vzrušení, pochyby a zahození nudy? Pohružte se do sebe a aspirujte na mnohem víc. Nejde o jednorázovou razii, běh od A do Z. Tanec /pohyb ve volné přírodě je navíc prostoupen přírodní silou. V přítomnosti stromů, oblohy, v objímající krajině, v trávě, uprostřed rostlin s vůní půdy čerpáme a rozvíjíme v sobě poněkud enigmatický, a posléze i racionálně vědomý vztah prostředníka mezi zemí a nekonečným vesmírem. Takovou taneční scénérii lze imaginovat i do uzavřeného prostoru místnosti, nebo naopak nechat prostoupit tělo a duši jeho rozpínavou prázdnotou. Intenzivní prožitkovost z vlastního těla je nenahraditelným receptem proti chronické únavě a syndromu vyhoření, neb vyplavuje nefunkční obsahy mysli a zátěže emocí. Jde o svobodu projevu, kdy je na místě uvolnit již zažitá taneční pravidla a kroky do nespoutannosti těla a oprostit se od psychosociálních norem a zvyklostí. Vyprávět pohybem. Jiným koncentrovaným způsobem tělesného i psychického připoutání se k tanci je, když rezonující tělo v opakujícím se a zrychlujícím se rytmu, podobně jako v náslechu melodie, dovede mysl k až transovnímu stavu mimo vědomí. Tehdy vás pohlcující pohyb vymaže.Anebo uzavřeni v daném okamžiku momentu, kdy není nic mimo nás, se v sekvencích intrapsychických vizí objeví pozitivní i negativní obrazy a motivy hrdinství i obětování, jistoty i nejistoty bytí, různých signálů varování, fáze hlubokého počátku, průběhu i konce událostí, dějové linie traumatu i vynořené fragmenty zpřetrhaných myšlenek a emočních směsí... Mentální stavy, v nichž se nejednoznačná symbolika podprahových struktur psychiky kloubí s tvořivým úsilím přímočarého sdělení či psychodramatické čitelnosti tanečního výrazu. Tanec vede k explozivnímu chování s imaginativní sférou prožitku obdobně jako mysl v hypnotickém spánku, v němž převažuje tělesná exprese. Tělo tímto sděluje o nás, a pro nás, nějakou důležitou informaci. Odstraňuje psychické bloky a vleklé zábrany vygenerované z různých životních problémů. Přispívá k přijetí sebe sama ve své autonomii bytí v integritě s okolím. Katarzní zážitky úplného odevzdání se vedou k vnitřním stavům osvobození, samostatnosti, nezávislosti s efektem sociální existenční součinnosti zároveň, čímž tanec ošetřuje naší komfortní zónu "já" proti trémě, strachu, úzkosti a sociálním fobiím. Tyto procesy je vhodné konzultovat s psychoterapeutem / psychologem / pedagogem. Tanec vyzývá v rámci sebeprosazující prezentace ke spontánní angažovanosti. Lze tak vstoupit do jakéhokoliv časoprostoru životní reálné události i fantazie. Lze protančit své myšlenky a emoce obsahující tématicky každodenní starosti i smutky, hranice interpersonální blízkosti a vzdálenosti, lásku i nenávist, různé agrese... nechat v sobě vzplanout radost a humor. Smějte se na sebe a pro sebe. Taneční role humoristy, šprýmaře, klauna s červeným nosem nabízí vidět situace z jiné perspektivy. To, co bylo temné a tíživé se rozplyne, nebo se jeví legračním, absurdním, hrou. Odhalování těla a psychiky v pohybu odbourává stydlivost - a to, co bylo trapné se stává přirozeně samozřejmým a přijímaným. Zkuste to. Prostřednictvím tance lze najít v sobě tok nefalšovaných sebereflexí v procesu sebepoznávání, dostatek vitální pozitivní energie, sebevědomí, sebedůvěru pro interakční stavy asertivnější komunikace. Rozbřesky optimálních řešení oproti soužení a ukotvení v asymetrické kompozici života. Léčebným i relaxačním efektem jsou i sublimační tendence psychiky zachytit pohyb v interní funkci dosažení důležitých hedonických vjemů harmonie, fascinace, vnitřního krásna i estetického image až idealizace. Tanec / pohyb není ovšem samospásný. Každá jeho vteřina je výzvou na trase života. Je zdrojem /nástrojem k motivování a zacílení na efektivnější, progresivnější a akceschopnější přístupy ke skutečnosti, kterou žijeme. V rámci průběžného monitorování tanečních aktivit v individuálních sezeních s psychoterapeutem / psychologem / tanečním pedagogem lze komplexněji přehodnotit, nasměrovat a zaktivovat život individuálně žádoucím způsobem.
DK